Lezení po Praze? Proč ne

7. října 2018 v 23:21 | Berťas |  Sportovní akce
Rafiki Urban Boulder Race

startovné: 300 (+300 tričko)
místo: Praha
doprava: 200 lístek do, z a po Praze
výbava: lezečky, maglajz, oblečení ve kterém uděláte provaz

6.10. 2018 jsme se s kamarádem Vaškem a jeho bratrem Kryštofem rozhodli vyrazit do Prahy na boulder závody. Ty se odehrávali po celé Praze - Náplavka, Kotva, Riegrovy sady a Palác Akropolis. Závody jsme si vzali trošku po svém a kluci nakonec ani neodevzdávali výsledky. Měli jsme možnost si zkusit 20 cest. Těchto 20 bouldrů nás zvládlo vyřídit po fyzické i po psychické stránce, nakonec jsme jich úspěšně zdolali 14, což mně osobně vyneslo krásné 157.místo z 333 účastníků.

*Co je boulder? Bouldering je druh horolezení bez užití lana, většinou do 5m nad zemí

________________________________________________________________________________________________________

Do Prahy jsme vyráželi v 5 ráno, registrace začínala v již v 9 hodin a my chtěli maximálně využit čas k lezení. Závod začínal na/u lodi Altenburg 1964. Drželi jsme se pravidla "drž se bouldermatek a ono těto někam dovede". Registrační místo jsme nakonec našli, nejdříve jsme tedy čekali u srazu punkáčů, ale po chvíli nám došlo, že to pravděpodobně nebudou místní horolezci.

První místo, kam jsme se vydali byla Náplavka, kde nás čekali 3 lehké, 2 střední a 1 težký boulder. Nejvíce nás potrápil ten těžký, byl to skok zhruba do 2m a ještě k tomu to bylo na zaoblenou plochu. Nejblíže ke zdolání měl, Vaškův bratr, Kryštof, ale stejně nikdo z nás to nezvládl. Na Náplavku se brzy naplavilo spoustu dalších závodníků a tak jsme se vydali do další lokace - OD Kotva.

Na Kotvě nás čekali opět nějaké ty lehké a střední bouldry, které pro nás nebyli žádným problémem. Byly zde také 2 těžké cesty a tady se nám povedlo jednu zdolat, sice jsme si museli prakticky zlomit nohu v kyčly, ale já a Vašek jsme to zvládli. Kryštof bohužel takové štěstí neměl a v určitém kroku ztratil rovnováhu a na další pokus jsme neměli čas jelikož se řada na cestu prodloužila a my byli nuceni opustit lokaci.

Asi nejzábavnější a nejnáročnější oblast, kterou jsme navštívili byly Riegrovy sady. Každá cesta zde byla dělaná na traverzy - nápor na prsty. Osobně mám rád, když lezu cestu, kterou vím, že jsem schopen zdolat, ale dokáže mě velmi potrápit. Je v tom trochu masochismu, přiznávám. Ten pocit, když podobnou výzvu zdoláte je k nezaplacením, tenhle pocit se mi pro tentokrát vyhnul a já bohužel odcházel poražený a bez prstů (necítíl jsem je).

I přes mé drobné motorické komplikace jsem v poslední oblasti - Palác Akropolis zdolal ještě 4 cesty. Pak následovala odplata v Riegrových sadech s mou nemesis ... neúspěšně. Dostal jsem jako útěchu kšiltovku, což je obrovské + protože svou čepici jsem ztratil v Itálii, takže alespoň něco.

Po závodech jsem se vydal zpět domů. Kryštof a Vašek jeli ještě na jednu schůzku ohledně naší další cesty, která by se měla uskutečnit na jaře.

Horolezecké akce/závody mají vždy takovou zvláštně uvolněnou atmosféru, která mě již od malička velmi fascinovala. Všichni horolezci jsou automaticky kamarádi. Možná za to může bezpečnost při lezení, když jste totiž na boulderu, tak pod vámi jsou 3 cizí lidi, kteří vás jistí, abyste se nezranili. Doporučuji si podobnou akci zkusit, ikdyž nejste horolezci, opravdu stojí to za to. Rafiki Urban Boulder Race je úžasná akce a doufám, že se brzy dočkám dalšího ročníku.
_______________________________________________________________________________________________

Menší poznámka pod čarou. Z výše uvedeného článku vychází, že má cesta do zahraničí za prací se zrušila. Rozhodl jsem se jít cestou studenta, jestli se stanu chemikem či ne je už druhá věc. Každopádně jsem si řekl, že práci v zahraničí mám možnost vzít vždy, ale možnost udělat si vysokou se naskytne jen do 26let (pak za peníze). Nebudu lhát, můj první den na vysoké po hodině Laborky obecné a anorg.chemie dopadl téměř zhroucením. Netušil jsem vůbec, která bije. Ještě ten den jsem se sbalil a odjel domů + zrušil studium. Následující den jsem volal na studijní o zrušení žádosti o zrušení studia, paní profesorka Petráňová mi vyhověla (výjimečně - za což bych ji moc rád poděkoval). Následující týden jsem to zkusil znovu, připraven a co se nestalo ... Začalo mě to bavit. Sám jsem teď zvědavý, kam se dostanu. Takže držte palce.
 

Retrospektivní ohlednutí za Islandem (stopem)

19. září 2018 v 12:02 | Berťas |  Cestování
V srpnu 2018 jsem se rozhodl splnit si svůj dětský sen a podívat se na Island. Měl jsem v plánu jet původně sám, ale některé věci člověk neovlivní ani když chce, jsou prostě nevyhnutelné.

Počet dní - 7
Rozpočet (na jednotlivce) - 4800,- za letenku (+ jízdenku), 1800,- jídlo + ostatní
Doprava - stopem + pěšky (+ 1 bus)
Co jsme měli se sebou - 20l batoh, letní spacák, fleece deku, stan pro jednu osobu, náhradní teplé oblečení, jídlo na 2 dny (kazdy 2.den jsme nakoupili)

Poznatky ke lowcost Islandu
1. Island už rozhodně na stop není něco ve stylu "2 auta za 1h", v létě je tam spoustu turistů, možná až moc
2. Jídlo lze získat zadarmo a to 2 způsoby - máte kliku nebo se podívejte do kempů (lidé tam často nechávají zbytky)
3. Letenky lze získat v rozmezí 1000 až 4000, my letěli Germanii a Wizzairem, oba jsme zaplatili něco okolo 3500
4. Dávejte si pozor na počasí, je velice proměnlivé, počítejte s deštěm
5. Spát se dá pod stanem, nemusíte řešit kempy, ale hlídejte si ať nespíte v NP a jděte dál od obydlí
6. Vykašlete se na koupi islandského svetru, jsou dovážené z Číny, pravý islandský svetr je za velké peníze a poznáteho, že není identický s těmi ostatními, co daný obchod nabízí (pokud vás ani toto neodradí, tak doporučuji ho koupit alespoň u Červeného kříže či v second handu, mají až o polovinu menší ceny)

__________________________________________________________________________________________________________


Letenka zakoupena, jízdenka na vlak také (letadlo odlétalo 15.srpna z Brém). Byl jsem připraven, že poletím na tuhle cestu sám. Co se, ale nestalo. Určitě každý máme kamaráda, který je naprostý blázen. Můj se jmenuje Vašek, je to takový můj horolezecký parťák asi týden před odletem jsem se mu chlubil a on, že by jel také. Letenka byla však už dražší a tak z toho nějak sešlo.
Jeden den před odletem mi zazvonil telefon, Vašek, tak jsem to zvednu a on: "Čau Berte, mám koupenou tu letenku, tak se zítra potkáme v Brémech." ... bláznivý kamarád, co dodat (jen tak mimochodem Vaškovi je 15let, právě teď je v 9.třídě na základní škole)

V Brémech jsme se úspěšně našli a na letiště, jsme po nákupu několika potravin, došli. Letadlo nám odlétalo v 20h. V 23h (-2h) jsme dolétěli na Island na letiště v Keflaviku. Načením jsme nečekali a vyběhli do noční islandské krajiny. Přespali jsme asi 50m od oceánu, poblíž (pravděpodobně) opuštěné průmyslové budovy, což byla největší chyba, jakou jsme za celou naší cestu udělali. Celou noc foukal studený vítr. Já měl naštěstí stan (pro jednoho - důležitá poznámka) i tak jsem to přes svůj letní spacák a fleece deku pocítil. Vašek spal venku, vydržel to.

Časně z rána, po Vaškově koupeli v oceánu, začli s naším stopem. Chytli jsme ho téměř okamžitě. Svezla nás zdravotní sestra, Polka. Takže kolem 8h jsme se dostali do Reykjaviku. Prošli si pár památek a pokračovali za naším dobrodružstvím směrem k přírodním krásám. Stopování z města je vždy malinko komplikovanější. Chvilku nám trvalo než jsme dorazili na benzínku, kde projížděli auta směrem ven z města. Nakonec jsme natrefili na Američana, ten nás zavezl na takové rozcestí , kde stálo další auto. Nelenili jsme a okamžitě se šli zeptat a ejhle Češi. Odvezli nás až k jezeru Þingvallavatn. To jsme si obešli a opět jsme na jedné z postranních silnic zvedli palec. Netrvalo dlouho a zastavili nám dva nejúžasnější chlapíci jaké jsme potkali (Američani). Jim a Robert, otec a syn, vzali nás ke Gejsíru a ke Gullfoss (nádherné vodopády). Závěrem nás pozvali na pizzu a popřáli nám šťastnou cestu. Když jsem se jich ptal, kam mají vlastně namířeno odpověděli mi, že jejich program neurčují oni, berou to, co jim přihraje osud. Přespávali jsme poblíž města Selfoss. Když jsme si to tak zrekapitulovali, celý ten náš den, tak jsme projeli celý tzv. Golden Circle a to zcela zdarma i se stravou.

Vašek zavedl nový denní režim, noční klid oznámil již v 18h. Což bylo a je na mě hodně brzo, ale kupodivu jsem usnul lehce po 20h. Ráno jsme chtěli nabrat kurz ke Skogaru a podívat se na sopku Eyjafjallajökull, bohužel ale byla silnice uzavřena kvůli nějaké bouračce a objížďka byla více než 50km. Z důvodu poměrně krátkého času, který jsme měli a naše doprava byla jaksi "relativní" jsme se rozhodli to otočit a zamířit k Modré laguně. Dostopovali jsme do Reykjaviku (ten přišel opět téměř okamžitě), nakoupili zásoby a dojeli k jezeru Hvaleyrarvatn, kde jsme přespali ... No právě tuto noc se můj stan transformoval ze stanu pro jednu osobu na stan pro 2 osoby. Vaškovi byla příliš velká zima, prohlásil, že od tohoto dne bude spát ve stanu.

Další den jsme zamířili na jih a zamířili k Modré laguně. Tento den byl asi nejzajímavější, protože právě k Laguně nás vezl Islanďan. Pověděl nám o předražených cenách za vstup právě do Modré laguny, jak je to v podstatě jen umělý marketing. Co mě však udivilo nejvíce byla informace o dovezu islandských svetrů z Číny.
Když jsme si prohlédli lagunu, zvolili jsme pěší chůzi k jednomu jezeru poblíž Keflaviku (Seltjörn). Tady jsme potkali nejdříve skupinu Poláků, pozvali nás na uzené maso a kvasnicovou limonádu. Takže jsme se nádherně najedli, ale co se nestalo, po chvíli přijeli Islanďané. Byl to dobrovolný spolek oslavující své 1.výročí od založení, takže jsme opět byli pozvání ke stolu. Dostali jsme hamburgery, hotdogy a svačinku na zítřejší den. Byl to naprosto úžasný den. Měl jedinou vadu, kapacita mého stanu se opět zvýšila na 2.

Pro dnešní den jsme se rozhodli dojít do Keflaviku podél pobřeží, mimo silnici a přespat na letišti. Vašek chtěl ještě v den odletu dostopovat na sever od Keflaviku a podívat se na nějaké majáky, naštěstí k mému klidu nám poprvé za celou dobu našeho pobytozačalo pršet. Počkali jsme si pár hodin na letadlo a odletěli směrem do Wroclavi. Odtud jsme si chytli chlapíka s náklaďákem, který rozvážel zboží v okolí Česka - Náchod. Takže jsme se na nějaké 4h stali jeho zaměstanaci. Byli jsme unavení, dostali jsme se až do Jaroměře, což bylo asi 30km od naší domoviny. Tak jsme se dohodli, že na to kašleme, dali jsme si zmrsku a počkali na bus. A tak končí naše cesta.


Začátek cesty

18. září 2018 v 9:13 | Berťas |  Cestování
Maturita - prázdniny - brigáda - vysoká škola; takový byl plán pro rok 2018. Avšak v srpnu jsem absolvoval, s kamarádem Vaškem, cestu na Island.
Island byl vždy můj velký sen, cítil jsem, že tady na tomto ostrově ohně a ledu najdu něco, co mě ovlivní dokonce života. Mé domněnky se proměnily ve skutečnost. Našel jsem zde odpověď. Odpověď na svůj život. Nyní mám před sebou 3 možnosti.

1. studium na VŠ v Pardubicích v oboru Chemie a technické chemie a s tím si vydělavat a doufat,že budu moci cestovat
2. ukončit studium, nastoupit do místní kavárny a střídat to s 4* restaurací, vydělat si tak na cesty
3. dostal jsem nabídku na práci v zahraničí - práce na stavbě; kontrakt na 7/8 měsíců (ty se, ale prozatím neozvali)

Lidi v mém okolí se rozdělili na 2 tábory, lidi co mě podporují v cestování a líbí se jim ten nápad s Work and travel a poté lidi, který stavějí na první místo vzdělání. Vždycky jsem se považoval za snílka.Žijeme přeci jen jednou, tak dělejme to, co chceme, když máme tu možnost. Já se rozhodl žít svůj sen.

Kam dál

Reklama