Lezení po Praze? Proč ne

7. října 2018 v 23:21 | Berťas |  Sportovní akce
Rafiki Urban Boulder Race

startovné: 300 (+300 tričko)
místo: Praha
doprava: 200 lístek do, z a po Praze
výbava: lezečky, maglajz, oblečení ve kterém uděláte provaz

6.10. 2018 jsme se s kamarádem Vaškem a jeho bratrem Kryštofem rozhodli vyrazit do Prahy na boulder závody. Ty se odehrávali po celé Praze - Náplavka, Kotva, Riegrovy sady a Palác Akropolis. Závody jsme si vzali trošku po svém a kluci nakonec ani neodevzdávali výsledky. Měli jsme možnost si zkusit 20 cest. Těchto 20 bouldrů nás zvládlo vyřídit po fyzické i po psychické stránce, nakonec jsme jich úspěšně zdolali 14, což mně osobně vyneslo krásné 157.místo z 333 účastníků.

*Co je boulder? Bouldering je druh horolezení bez užití lana, většinou do 5m nad zemí

________________________________________________________________________________________________________

Do Prahy jsme vyráželi v 5 ráno, registrace začínala v již v 9 hodin a my chtěli maximálně využit čas k lezení. Závod začínal na/u lodi Altenburg 1964. Drželi jsme se pravidla "drž se bouldermatek a ono těto někam dovede". Registrační místo jsme nakonec našli, nejdříve jsme tedy čekali u srazu punkáčů, ale po chvíli nám došlo, že to pravděpodobně nebudou místní horolezci.

První místo, kam jsme se vydali byla Náplavka, kde nás čekali 3 lehké, 2 střední a 1 težký boulder. Nejvíce nás potrápil ten těžký, byl to skok zhruba do 2m a ještě k tomu to bylo na zaoblenou plochu. Nejblíže ke zdolání měl, Vaškův bratr, Kryštof, ale stejně nikdo z nás to nezvládl. Na Náplavku se brzy naplavilo spoustu dalších závodníků a tak jsme se vydali do další lokace - OD Kotva.

Na Kotvě nás čekali opět nějaké ty lehké a střední bouldry, které pro nás nebyli žádným problémem. Byly zde také 2 těžké cesty a tady se nám povedlo jednu zdolat, sice jsme si museli prakticky zlomit nohu v kyčly, ale já a Vašek jsme to zvládli. Kryštof bohužel takové štěstí neměl a v určitém kroku ztratil rovnováhu a na další pokus jsme neměli čas jelikož se řada na cestu prodloužila a my byli nuceni opustit lokaci.

Asi nejzábavnější a nejnáročnější oblast, kterou jsme navštívili byly Riegrovy sady. Každá cesta zde byla dělaná na traverzy - nápor na prsty. Osobně mám rád, když lezu cestu, kterou vím, že jsem schopen zdolat, ale dokáže mě velmi potrápit. Je v tom trochu masochismu, přiznávám. Ten pocit, když podobnou výzvu zdoláte je k nezaplacením, tenhle pocit se mi pro tentokrát vyhnul a já bohužel odcházel poražený a bez prstů (necítíl jsem je).

I přes mé drobné motorické komplikace jsem v poslední oblasti - Palác Akropolis zdolal ještě 4 cesty. Pak následovala odplata v Riegrových sadech s mou nemesis ... neúspěšně. Dostal jsem jako útěchu kšiltovku, což je obrovské + protože svou čepici jsem ztratil v Itálii, takže alespoň něco.

Po závodech jsem se vydal zpět domů. Kryštof a Vašek jeli ještě na jednu schůzku ohledně naší další cesty, která by se měla uskutečnit na jaře.

Horolezecké akce/závody mají vždy takovou zvláštně uvolněnou atmosféru, která mě již od malička velmi fascinovala. Všichni horolezci jsou automaticky kamarádi. Možná za to může bezpečnost při lezení, když jste totiž na boulderu, tak pod vámi jsou 3 cizí lidi, kteří vás jistí, abyste se nezranili. Doporučuji si podobnou akci zkusit, ikdyž nejste horolezci, opravdu stojí to za to. Rafiki Urban Boulder Race je úžasná akce a doufám, že se brzy dočkám dalšího ročníku.
_______________________________________________________________________________________________

Menší poznámka pod čarou. Z výše uvedeného článku vychází, že má cesta do zahraničí za prací se zrušila. Rozhodl jsem se jít cestou studenta, jestli se stanu chemikem či ne je už druhá věc. Každopádně jsem si řekl, že práci v zahraničí mám možnost vzít vždy, ale možnost udělat si vysokou se naskytne jen do 26let (pak za peníze). Nebudu lhát, můj první den na vysoké po hodině Laborky obecné a anorg.chemie dopadl téměř zhroucením. Netušil jsem vůbec, která bije. Ještě ten den jsem se sbalil a odjel domů + zrušil studium. Následující den jsem volal na studijní o zrušení žádosti o zrušení studia, paní profesorka Petráňová mi vyhověla (výjimečně - za což bych ji moc rád poděkoval). Následující týden jsem to zkusil znovu, připraven a co se nestalo ... Začalo mě to bavit. Sám jsem teď zvědavý, kam se dostanu. Takže držte palce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama